Allotoca-Mesa Central, Záverecná zpráva k projektu 2021

  Oddíl A: Vývoj členství od ledna 2020

  Na začátku roku 2020 měl projekt Allotoca-Mesa Central čtrnáct účastníků. Vzhledem k předchozím rokům pak prognóza pro začínající rok naznačovala nárůst na osmnáct nebo devatenáct účastníků, nakonec byl správný počet nových členů dvacet. Rok 2021 však překonal všechna očekávání, pokud jde o nárůst počtu účastníků. V současné době je do projektu zapojeno 29 účastníků, včetně jedné školy a pěti zoologických zahrad, což znamená, že projekt má nyní více než dvojnásobný počet účastníků než před dvěma lety! Jeden z účastníků, který záhadně (krádeží) přišel o všechny ryby, projekt opustil, další nemá v současné době žádné ryby, ale zůstává u projektu a v budoucnu se chce opět zapojit jako chovatel. Dohromady je zastoupeno jedenáct zemí, z nichž nejvíc členů pochází z Maďarska (pět účastníků), následované USA, Velkou Británií a Německem, které mají po čtyřech účastnících.

  Co způsobilo tento mimořádný nárůst počtu účastníků? Na jedné straně to byl jistě dlouhodobý pobyt ve svých domovech, který kvůli různým zákazům vycházení a omezení svobody cestování v důsledku pandemických zákonů znamenal pro akvaristiku obecně velký vzestup. Na druhé straně se však projevuje snaha některých chovatelů cíleně rozmnožovat některé druhy a podle toho rozdělovat rostoucí přebytky mezi nové účastníky. K tomu přispělo poněkud volnější zacházení s předpisy. Noví účastníci tak často dostávali ryby ještě před podpisem požadovaných dokumentů. Nicméně není znám jediný případ, kdy by dokumenty nebyly doručeny. Tato praxe se osvědčila a pravděpodobně bude ve stejné podobě pokračovat. Vzhledem k výše zmíněným omezením probíhala distribuce ryb většinou bez osobního kontaktu, pouze společné setkání pracovní skupiny Gudejí a Xiphophorus (Goodeid / Xiphophorus Working Group) v říjnu 2021 umožnilo osobní předání ryb.

Oddíl B: Charakteristika a současný stav rybích populací v akváriích

  Na úvod je třeba zmínit, že u údajů o rybích populacích v roce 2019 zveřejněné s datem uzávěrky 18. ledna 2020 se částečně jedná o hrubý odhad, protože větší část účastníků údaje o rybách nezveřejnila. V některých známých případech byly přičteny počty ryb, v jiných byly odhadnuty, čímž se do číselných údajů vnesla určitá míra nejistoty. Tentokrát vedení projektu trvalo na zprávě o počtu ryb, což však také způsobilo, že průzkum trval mnohem déle, téměř šest týdnů. Včasná reakce některých účastníků projektu by ušetřila mnoho času. Zde jsou výsledky:

  Allotoca catarinae: Pro rok 2019 byl počet odhadován na necelých 100 jedinců, ale v roce 2021 jich bylo 84, což značí mírný pokles. Tento druh se vyskytuje pouze u šesti účastníků, po třech v USA a v Evropě. Populace v USA jsou víceméně omezeny na jednoho účastníka, populace dalších dvou jsou okrajové, jsou hlášeny dvě samičky a tři mláďata. Mezi evropskými chovateli jsou dva s pozoruhodnými populacemi a další chovatel nahlásil jednu samičku. Tento druh byl v posledních dvou letech poněkud opomíjen v souvislosti se zaměřením na ohroženější druhy a naléhavě vyžaduje větší angažovanost.

  Allotoca diazi: U tohoto druhu je situace podobná. Před dvěma lety se početnost populace odhadovala na 150 jedinců, v současnosti se hovoří o 91 jedincích u sedmi chovatelů, z nichž tři jsou ve Velké Británii. Americké populace jsou soustředěny u jednoho účastníka, téměř polovina zvířat plave u dvou účastníků v Rakousku. I tento druh vyžaduje podstatně více pozornosti. Na rozdíl od předchozího se zde však vyskytuje více mladých jedinců a druh je celkově rovnoměrněji rozdělen. Úbytek tohoto i předchozího druhu, byť v přijatelném měřítku, ale zejména toho následujícího, je jistě částečně způsoben soustředěním se na jiné druhy, které jsou ve volné přírodě ohroženější, ale částečně také celkovým počtem druhů a populací v rámci projektu, což nutně znamená, že ne všem z nich může být věnována stejná pozornost. V budoucnu bude tato skutečnost zohledněna rozdělením projektu, ale o tom více na konci výroční zprávy.

  Allotoca dugesii: Zatímco ještě před několika lety byl tento druh téměř jediným druhem rodu Allotoca, který mohli hobbysté v akváriích najít, nyní je tento klenot vzácností. Je pravda, že na začátku byl v projektu zastoupen jen zřídka; pozornost se soustředila hlavně na ostatní druhy, které byly a jsou ve volné přírodě mnohem ohroženější. Nicméně v roce 2019 jich bylo v projektu zastoupeno odhadem 100. V současné době jich již není ani čtyřicet, přičemž jsou ještě rozdělené mezi dvě různé vývojové linie. Populace z oblasti kolem jezera Chapala čítá ještě dvanáct kusů u dvou evropských chovatelů a populace z oblasti jezera Pátzcuaro činí asi dvakrát tolik u taktéž dvou chovatelů, ale na dvou kontinentech. I když se tento druh v přírodě na některých místech stále vyskytuje, je tento druh ohrožený. Nejenže je v rámci projektu málo zastoupen, ale stále vzácněji tento druh nalezneme mezi milovníky gudejí mimo projekt. Zde je rozhodně třeba začít konat. O důvod víc, abychom projekt rozdělili.

  Allotoca goslinei: Jediný druh rodu, který je považován za vyhynulý ve volné přírodě a který byl na začátku roku 2019 zastoupen pouze dvěma chovateli v rámci projektu a jedním nebo dvěma mimo něj. V posledních letech se na něj vyvinulo velké úsilí a výsledky ukazují, jak úspěšní mohou být soukromí chovatelé, když na tom záleží. Allotoca goslinei je jedním z úspěšných příkladů projektu Allotoca-Mesa Central a je do značné míry spojena s individuálními iniciativami. S Fabienem Libergem z Francie, který tento druh zachránil od vyhynutí, a Jože Vrbančičem ze Slovinska, který se nikdy neunavil rozvážením svých přebytků po celé Evropě. Zatímco na začátku roku 2020 žilo v projektu odhadem 200 kusů, nyní jich je více než 330, z toho téměř 190 mladých jedinců, a to u čtrnácti účastníků projektu! Většina (130 kusů) se stále nachází ve Francii, ale úspěchy u jiných chovatelů značí, že záchrana tohoto druh ryb je na dobré cestě.

  Allotoca maculata: Tento druh zažil tak trochu jízdu na horské dráze: na začátku roku 2020 z projektu prakticky zmizel, ale Milanu Murkovi ze Slovenska se krátce poté, na začátku březnových omezení způsobené koronou, podařilo přivézt několik zvířat do Bratislavy. Několik následujících měsíců se chov dařil a brzy se hovořilo o 100 mladých zvířatech, ale uzavřené hranice, teplé léto a nemožnost cestování zabránily jejich distribuci. Následující rok se sice populace zmenšila, ale ryby se alespoň mohly rozdělit. V současné době žije 27 zvířat u tří chovatelů na dvou kontinentech. Je zde tlumená naděje, že je nyní možné dosáhnout u tohoto druhu podobného úspěchu jako u Allotoca goslinei. 

  Allotoca meeki: Tento druh je také jedním z úspěšných druhů projektu - v poslední výroční zprávě z ledna 2019 bylo zaznamenáno 100 jedinců, zatímco v současnosti je to 238 jedinců u devíti chovatelů. Tento druh byl po poslední zprávě podpořen, což bylo korunováno odpovídajícím úspěchem, avšak na úkor sesterského druhu Allotoca diazi, jehož populace byly v té době považovány za bezpečnější. O dva roky později je situace přesně opačná, i když Allotoca meeki je ve volné přírodě pravděpodobně mnohem ohroženější. Nicméně i tento scénář svědčí ve prospěch rozdělení projektu.

  Allotoca zacapuensis: Tento endemický druh z jezera Zacapú je v současné době v projektu zastoupen nejsilněji a počty jeho mláďat naznačují, že se na tom brzy nic nezmění: Na začátku roku 2020 čítal tento druh již téměř 300 jedinců, nyní jich je téměř 420. O tento druh se stará osmnáct účastníků, přičemž většina jedinců plave u Rafaela Kölzera v Portugalsku a v Tropiquaria Zoo ve Velké Británii. Součástí úspěchu je opět Jože Vrbančič, který výrazně přerozdělil své potomky a zapojil do projektu další účastníky.

  Neoophorus regalis: Tento druh není jako jediný v projektu zastoupen. Cesty do Mexika nebyly kvůli koroně bez rizika, což znamenalo, že potomci dvou populací určených pro projekt a čekajících na vyzvednutí na univerzitě v Morelii se zatím nedostali do Evropy ani do USA. Doufejme, že se to letos změní.

C. Budoucnost projektu

  Ukázalo se, že účastníci projektu jsou schopni odvrátit situaci, která je pro jeden druh dosti ohrožující, a zajistit zásoby. Bylo však také prokázáno, že za určitých okolností - při omezeném počtu akvárií - se tak děje na úkor jiného druhu, který v důsledku toho ztrácí pozornost. Ukázalo se také, že s téměř 30 účastníky je to organizačně stále náročnější, i když se stále nenašel dostatek chovatelů pro všechny druhy. Jak tomu lze čelit? Je možné koordinovat projekt s osmi druhy a některými dalšími populacemi, které je třeba chovat jako samostatné jednotky, a pak třeba jednou koordinovat 60, 70 nebo dokonce 80 účastníků? Pravděpodobně ne, ale oddělit druhy od projektu, aby se zefektivnil, také nepřipadá v úvahu, protože jeden druh ve volné přírodě vyhynul, jeden je ohrožený a šest je silně ohrožených. Řešením, které se zde nabízí, je rozdělení projektu, respektive vytvoření dvou dílčích projektů, které budou fungovat jako dvě samostatně řízené jednotky pod označením projektu Allotoca-Mesa Central. Účastníci se samozřejmě budou překrývat, ale budou i účastníci, kteří se zapojí pouze do jednoho z obou dílčích projektů. Velkou výhodou však bude, že každý dílčí projekt se nyní může lépe přizpůsobit čtyřem druhům. Vedení projektu bude mnohem jednodušší a nemělo by se stát, že jeden nebo druhý druh bude zanedbán. Jeden dílčí projekt bude zahrnovat tzv. skupinu Allotoca diazi (catarinae, diazi a meeki) a její nejbližší příbuznou Allotoca zacapuensis. Protože všechny tyto druhy se vyznačují vertikálním páskováním, bude tento dílčí projekt nazván Banded Allotoca Project (BAP). Druhý dílčí projekt zahrnuje původní druh Allotoca maculata, dva druhy skupiny Allotoca dugesii (dugesii a goslinei) a Neoophorus regalis. Všechny tyto druhy mají více či méně výrazný postranní pruh, od něhož je odvozen název Lined Allotoca and Neoophorus Project (LANP). V budoucnu budou mít oba projekty vlastní projektový management, který se bude skládat z vedoucího projektu a jeho zástupce, a budou fungovat do značné míry autonomně pod jednotným názvem Allotoca - Mesa Central. To bude platit od 1. května 2022.

D. Plány týkající se jednotlivých druhů

  Některé druhy jsou v rámci projektu velmi dobře zastoupeny - jedná se o Allotoca goslinei, meeki a zacapuensis. Částečně se tak dostáváme do fáze, kdy se můžeme pokusit stabilizovat populace v rámci projektu, aniž bychom je rozšiřovali. Způsob, jakým to bude provedeno, bude součástí budoucího popisu projektu. Další dva druhy - Allotoca catarinae a diazi - mají být rozšířeny prostřednictvím zvýšené chovatelské činnosti a rozšíření o další účastníky s existujícími populacemi. Zde je třeba poznamenat, že čtyři z pěti dosud uvedených druhů tvoří dílčí projekt BAP, který bude dílčím projektem s vetší byrokracií. Další dva druhy, Allotoca dugesii a maculata, se v projektu vyskytují pouze v malém počtu. V případě Allotoca maculata je kromě zvýšené chovatelské aktivity jedinou možností dovoz zvířat z Mexika, protože mimo projekt nejsou téměř žádní chovatelé. V případě Allotoca dugesii byly dosud učiněny pokusy - bohužel neúspěšné - o integraci dalších chovatelů. V České republice však existují chovatelé, kteří tento druh nabízejí k prodeji. Zvířata by se měla odtud odkoupit, aby došlo k intenzivnějšímu chovu, aby se odpovídajícím způsobem podpořily stavy v rámci projektu. V případě druhu Neoophorus regalis je v budoucnu jedinou možností přivézt zvířata z Mexika a začlenit je přímo do projektu. Dílčí projekt LANP je charakterizován na jedné straně jedním druhem, který je velmi dobře rozšířen, a třemi dalšími druhy, které jsou zastoupeny nedostatečně nebo vůbec. Zde bude potřeba zvýšit nábor účastníků, organizaci zvířat a vývoj populace, zatímco v případě jednoho druhu bude nutná stabilizace populace. Proč stabilizace, a ne rozšíření zásob? Je snadné rozmnožit dobře rozmnožitelné druhy, ale to také blokuje akvária pro jiné druhy. Také pro budoucí reintrodukční projekty (pokud budou nutné nebo možné) je zapotřebí jen relativně malý počet zvířat z různých populací, třeba 50 nebo 70, která by pak měla být vhodně rozmnožována na místě v podmínkách co nejbližších přírodě, aby se vytvořil základ pro reintrodukci. Celková populace ex situ jako záložní populace čítající tisíce zvířat proto není příliš užitečná; spíše 300 až 500 jedinců u deseti až dvaceti chovatelů pravděpodobně postačí k tomu, aby se populace udržela dlouhodobě stabilní a stále umožňovala dostatečnou genetickou výměnu. Stanovení tohoto cílového počtu jedinců (Targent number) a minimálního počtu chovatelů bude rovněž součástí popisu projektu.